Cesta každého z nás je překvapivě specifická. Časem zjistíte a všimnete si i osobně, že ta různorodost v myšlení je tak rozdílná, až je to zarážející.
- Nejčastější skupina, se kterou se setkáte je ta, která přichází většinou po nějakém tom srdcervoucím filmu, knize nebo divadelním představení. Tato skupina má mylně zažito - je to cirka 99% Čechů a velkém množství českých Židů - že veškeré náboženské celky jsou jako křesťanství a vychází z podobné koncepce. Řekněme si tedy již v začátku (a budu to neustále opakovat), že židovství nikdy nebylo náboženstvím! To je formální omyl moderního světa, který bez větších rozmyslů, avšak na úrovni akademické veřejnosti, škatulkuje vše jak se dá. A nutno podotknout - jak nejlépe umí. Judaismus vzešel a dodnes povětšinou je sociálním systémem, kde ta duchovní stránka je prostě ukotvena jako tradiční hodnota, stejně tak, jako třeba byla v slovanské původní víře určitá nedělitelná návaznost na roční cykli. - Vraťme se však k oné první skupině příchozích, olim chadašim, kteří jsou v očekávání "standardního" ročního útrpného semináře, ze kterého vzejdou do do vytouženého titulu Žid. V okamžiku, kdy tito lidé přijdou na první rabinátní výuku, kde (v lepším případě) slyší rabína číst hebrejský text a následně jeho překlad, blednou v prozření, že něco je špatně, neboť jak se zdá, absolvovali první z přednášek filosofického cyklu s teologickým kontextem. Přednes je plný výrazů, kterým nerozumí, často se rozporuje, často sám rabín přednese, že ten a ten učenec to ale vidí zcela jinak. Chudák nově příchozí, který byl v očekávání svého přerodu, brzy odchází s tím, že Židé jsou nějací divní. Nejsmutnější na tom je, že po takových prázdninách, kde šly dva filmy najednou, vyšla jedna kniha a bylo uvedeno jedno divadelní představení, lidé kteří dochází do midraše (učebny) roky si nemají ani kam sednou a musí trpělivě čekat, dokud zájem neupadne. Trvá to většinou tak měsíc dva, než do 75% lidí vzdá.
- Druhá skupina velmi častých příchozích by šla označit jako soubor iniciací: "Nudím se doma, mám problém, nikdo mě nechápe." Možná si někteří z Vás řeknou, že je to označení až vulgární, hanebné, ale je zcela přesné. Veškeré emoce prosím nechme bokem a držme se holých faktů (i to budu stále dokola opakovat). Tato skupina jsou poměrně "držáci". Chodí roky aniž by byli v nějakém větším očekávání - ne-li vůbec v nějakém očekávání. Někdy se může jednat o akademickou veřejnost, která je zvědavá na přednes toho či onoho rabína nebo na téma samotné. Někdy jsou to opravdu lidé znuzení z posedávání doma, a tak jdou do společnosti. Často jsou to i lidé, u kerých si všimnete vážných psychických problémů. Jakési degradace psychiky, ať už z jakéhokoliv důvodu, a to židovství, které tolik vytrpělo, je obrazem jich samých. Je to pro ně jistě srdeční záležitost, která ovšem celoživotní láskou neskončí. Spíše naopak, a dotyčný si odnese ještě větší osobní bolák, protože si ho nikdo nebude všímat a nejen to - velice brzy zjistí, že byl v očekávání jakýchsi morálních zásad a přístupů, které jsou kolem judaismu sepsány v knihách, ale realita je zcela jinde. A je doslova opačná! Napětí by se dalo mezi lidmi krájet. Velmi často jste svědky nepříjemných scén. Čeští rabíni si odbijí svou povinnost šijurem (výukou) a bez jakéhokoliv zájmu o přísedící odchází pryč. Nikdo s Vámi neprohodí slovo, nikdo si Vás roky nebude všímat. Mezi Židy se tvrdí, že je to úmyslně, neboť Vás má komunita nebo rabín od gijuru spíše odradit - ale toto je naprostá a do nebe volající hloupost - to s čím se setkáváte mezi českými Židy, je v jejich lidské podstatě, a chovají se tak i jeden k druhému. Jsou komunity, kde se takovémuto chování zcela vyhnete. Ono totiž v judaismu platí, že přivést člověka k židovství, je jako stvořit nový život a řada komunit si sílu tohoto významu velice dobře uvědomuje. Nuže, zdravého člověka nepříjemnosti neodradí. Posluchače bez většího osobního zaujetí toto nemusí zajímat - a skupinu, která si přišla řešit nějaký problém, to zdecimuje osobně natolik, že po měsících, v horším případě letech, odchází. A často s hlubokou nenávistí k Židům. Někdy se jim nedivým.
- I přišel GÉR a ježto byl gér od samotného počátku, tu stal se z něho gér. Trochu divným proslovem mířím k další skupině, poslední, kterou bych chtěl nějak definovat, kde vlastně přichází Židé k židovství. Mohl bych si vypůjčit několik výroků moudrých lidí, které by věc trochu lépe objasnily. Jeden může být třeba ten, že všichni Židé jsou vlastně konvertité, protože museli podstoupit gijur pod horou Sinaj. Druhý z moudrých výroků by mohl být ten, že je příliš mnoho židovských duší a příliš málo židovských těl. To nás přivádí k lidem, kteří přijdou do midraše, na židovskou obec a nebo do synagogy a přichází prostě proto, že ví, že judaismus je volbou jejich logiky, volbou jejich chápání, uvažování, srdce a duše. Je to volba co do stran racionálního uvažování, tak i emoční a duchovní. Cesta těchto jedinců končí ve většině případech konverzí. Vědí, že je to běh na dlouho trať. Také vědí, že je to osobní změna od A do Z. Jenže tím, že vnitřně cítí, že přišli "jen" k něčemu osobnímu, co se v nich odráží již roky, jsou tito lidé extrémně odolní na okolní vlivy. Ona totiž srážka s takovým českým rodilým Židem, který ani neví co je halacha, je pro ně jasným vodítkem k tomu, jak věci dělat ještě lépe a důvodem, proč jít po té cestě Tóry co nejlépe. Nezlomí je ani nezbožný skanzen vydávaný za ortodoxní obec, ani nenávistní lidé, kteří jsou připraveni škodit každému, koho potkají. To vše je jen o lidských slabostech, které nikterak neponižují velikost učení judaismu. Nebál bych se říci, že tyto budoucí Židy vodí sám B-h, protože vždy, když se již zdá, že jejich cesta se až nebezpečně klikatí a oni skoro padají na ústa vyčerpáním, znelíbením a nepříjemnostmi, objeví se samo řešení, které vede dotyčného dále a dále. Snad by se zdálo, že jsme svědky zázraku, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že komu bylo požehnáno, dojde cíle formou zbožnou. (Záměrně toto zmiňuji, neboť někteří dojdou cíle cestou letitého sezení v midraši a tolerancí rabína.)
Tímto bych snad ukončil svůj oddíl věnovaný tomu, co nás různé lidi přivádí k judaismu za různé podněty. Všem bych doporučil obrnit se proti celému spektru možných specifik, co potkáte. A někdy jsou to opravdu specifika až to bere dech. Lidé co chodí cestou plných misek, lidé s dojemnými příběhy, kteří se vlastně chtějí jen ohřát, najíst, využít zázemí. Lidé kteří jdou za svým cílem poklonkováním a stíháním klíčových lidí, dokud z nich nevyrazí doporučení a pak běží k dalšímu. Všudypřítomných rusů, kteří mají připravené své příběhy pro první vsunutí se mezi ostatní, než se kolem nich začnou stahovat další a další. Potkáte dojemné příběhy lidí, kteří projdou takovou obměnou osobnosti, zborcením všech iluzí a snů, že odcházejí v pláči, a pak na svět koukají zpoza závoje strachu z reality, neví jaké svátky slavit, jak se dívat na celou vylhanou a vykonstruovanou křesťanskou společnost a stávají se z nich podivné trosky, které vypadly zpola cesty. Napůl odkojeni Tórou, napůl v původním nedokonavém stavu. Potkáte lidi, kteří přes neustálé vykřikování "to je tak úžasné" nevidí ani na metr před sebe a i kdyby je problémy mlátili přes prsty, budou jen více a více křičet tu svou větu, o kterou nesmějí přijít. Potkáte pohodáře, co pokrčí rameny a berou vše takové, jaké to je a jejich hrad, víra v Tóru je drží na cestě s úsměvem a pevnou vůlí. Potkáte i celé spektrum rabínů (o kterých se rozepíši jinde) a z mnohých Vám také budou vstávat vlasy na hlavě. Ale tak to prostě je. Neboť židovský národ se skládá ze čtyř sort lidí: Jsou Židé nevěřící, co nedodržují nic. Jsou Židé nevěřící, co však dodržují tradiční halachická nařízení. Jsou Židé věřící, které potkáte v synagoze modlit se s ohromným zaujetím a soustředěním (kavanou), ponořeni do hlubokého pokání (tšuvy), ale z halachy nedodržují zhola nic. A pak jsou Židé zbožní, dodržující jak nejlépe dovedou. Toto je vše židovský národ, jehož součástí se chcete stát a musíte to respektovat.
